Dobiáš Milan

Narodil jsem se v roce 1973 a jsem vyučen jako opravář zemědělských strojů se zaměřením automechanik, na jednom z nejlepších učňovských středisek v tomto oboru a to v Kladrubech u Vlašimi.

Jako malý kluk jsem, společně s mladším bráchou, jezdil Bikros za AMK Kozmice. V 80. letech to byl rozkvět tohoto nového sportu u nás a Kozmice měly opravdu zvuk. Byla tady poměrně velká základna mladých jezdců. Pamatuji si jména jako Jiří Štancl, Antonín Šváb, Michal Mároši, Michal Prokop, atd.

U Dobiášů bylo takové malé vývojové středisko. Bikrosová kola nám vyrobil táta, protože koupit ho byl problém, bylo drahé a koncepce se mu nelíbila. „Postavíme si svoje, lepší“, říkal. Byli jsme první, kdo měl na zadním kole volnoběžku (cvrčka) pro lepší a přesnější nastavení polohy šlapky při startu 🙂 , předek (brýle) jsme měli jako motorka, aby se to nekroutilo a nepraskalo při skocích 🙂 . Takovou konstrukci kola jsme měli jen my dva s bráchou a poslední náš výstřelek byl prototyp celoduralového kola (už jsme na něm ale nezávodili,pouze testovali co to vydrží ) svařeného tehdy ve fabrice ESO Divišov. Tam, kde se vyráběli ty nejlepší plochodrážní motocykly toho času na světě. Eso Divišov funguje dodnes. Táta vymyslel a vyrobil držák kol na zadní závěs auta. V té době to takhle ještě nikdo nevozil (měl si to nechat patentovat, ale asi to nebylo důležité 🙂 ) škoda 🙁 .Tenkrát si naši tátové uměli poradit, spoustu věcí upravit, předělat a nebo vyrobit. V dnešním komerčním světě se dá už vše koupit.

A to už jsem pomalu začal přelézat na motorku. Nejdřív samozřejmě předělaný pionýr na cross speciál 🙂 a pak jsem přemluvil tátu pro ČZ 125/516. A tak oslovil pana Houšku ze základny pro Enduro v Bukovanech a jednu mi přenechal za 6 500,-Kčs. Dost peněz 🙂 . A tak jsem se začal pomalu učit jezdit na pořádné motorce. Jenže moc mi to nešlo 🙁 a tak přichází zkušený závodník a později trenér LK. To už na motorku přelézá i brácha. A tak nám Láďa, náš nový trenér, začíná pomalu vysvětlovat, jak se vůbec na motorce sedí, co se při jízdě v terénu dělá, abychom se nepřizabili 🙂 . Začal jsem pokukovat ale po jiné motorce, uchvátila mě totiž Kawasaki a to mi zůstalo dodnes 🙂 . Pořídil jsem tedy japonce, Kawu 125 model 1991, začal trénovat a závodit. Přichází osudný rok 1999 a motokrosové závody KP v Horaždovicích , kdy jsem hned po startu šel k zemi a zlomil jsem si pravé zápěstí (člunkovou kost, říkali doktoři) a to byl konec 🙁 . Neudržel jsem už řídítka na delší dobu, neustále to otékalo. A tak jsem alespoň dělal bráchovi mechanika, abych z toho úplně nevypadnul. Ten závodil dál. Považuji to za nejhezčí léta mého života (takové bezstarostné 🙂 ). Dnes se občas ještě svezu, ale už jen pro radost:) .

V roce 1997, s pomocí táty, se zakládá firma Motoslužby Dobiáš-Říha se sídlem v Benešově, kde pracujeme s bráchou a máme velké společné plány. Ale ty se nám začnou pomalu rozplývat, protože spojení Dobiáš-Říha je problematické a nefunguje. Po třech letech jsem se rozhodl, že z firmy odejdu a ukončím podnikání. Namířil jsem tedy na Prahu do autorizovaného servisu Suzuki a Kawasaki, KONT-ing Ivo Svoboda na Hájích, kde jsem pracoval jako mechanik. Po pár letech se znovu osamostatňuji a zakládám firmu MD-MOTO. Dva roky jsem pracoval pro závodní tým na silničních okruzích. Mimo jiné jsem opravoval, ladil a zase opravoval. V součastné době má moje firma sídlo v Říčanech, a proto došlo k jejímu přejmenování na MOTO ŘÍČANY.

Jelikož dvě kola mne provázejí už od narození, jsou mojí životní vášní, tak neustále aktualizuji informace a zajímám se o technické inovace v konstrukci motocyklů, vlivu na jejich jízdní vlastnosti, abych tyto poznatky a letité zkušenosti mohl promítnout do oprav a seřízení vašich motocyklů.